TŘÍDNÍ VÝPRAVA_JARO, KDE JSI?

Když už nám JARO zaklepalo na dveře, rozhodli jsme se ho hledat, neboť venku to zas tak na jarní počasí nevypadá. Ještě stále musíme být tepleji oblečeni a bez čepice se mnohdy ani do školy nevypravíme. Přesto jsme se šli podívat, jestli přeci jen JARO někde už nenajdeme.

JAK SE NÁM TO PODAŘILO?
CO VŠECHNO JSME NAŠLI?
KDE VŠUDE JSME BYLI?

Na všechny tyto otázky odpovíme. :-)

Vydali jsme se tam, kam nejraději společně chodíme. Tam, kde není slyšet zvuku aut, ale jen slyšíte zvuky přírody. Těch pár rušitelů, kteří nám dají najevo, že tu nejsme sami, zvládneme. :-)

Cestou jsme hráli různé hry. Která měla největší úspěch? Ta, kterou znáte všichni velmi dobře, přeci na honěnou. :-) Někteří vyzkoušeli, jaké to je, sedět na lavičce a vnímat JARO! :-) Někdo poslouchal, někdo přivoněl, někdo pozoroval.....

Tady jsme našli další důkaz toho, že je tu JARO...

Povídali jsem si o tom, k jakým změnám v přírodě dochází a proč. Co všechno se ještě musí během jara stát a co k tomu jaro potřebuje. Uvědomili jsme si také to, že je důležité neustále na přírodu myslet a pečovat o ni. Vždyť je tak krásná! Na druhou stranu velmi bezmocná. Vše je v našich rukách. Naše ruce budou patřit mezi ty, které na přírodu nikdy nezapomenou. Vždyť jsme žáky lesní třídy!

Tady jsme si vzpomněli na to, že jsme podobné fotky sdíleli v DENÍKU POZNÁNÍ. 

CHoroš "nechoroš", pokud chceš, najdeš ho tady.

 

Cestou jsme narazili na spoustu ulit. Někteří přišli i s otázkou: "Jak si ji vlastně vyrobí?" :-)

Našli jsme i řadu malinkých, které jsme si museli prohlédnout. Neodolali jsme.

Až tak jsme byli všímaví, že jsme si všimli i stáda srnek. Jejich bílé zadečky většinu z nás skutečně pobavily. :-) Pozorovat je bylo neuvěřitelné. Někteří měli potřebu běžet za nimi a snad se k nim i přidat. :-) Samozřejmě nezůstalo jen u toho, povídali jsme si o tom, jaké další živočichy můžeme na poli nebo v jeho blízkosti vidět. Zda se jedná o obratlovce, savce apod. Čím vším se živí... o tom všem jsme si povídali, když už nám celé stádo zmizelo z dohledu, neboť pohled na ně jsme nemohli povídáním překazit. :-)

Pozorovali jsme své okolí. A hledali známky toho, že přeci jen JARO už je tady. Mezi stromy, zcela nenápadně rostlo plno sněženek. Chvílemi to vypadalo i jako sněženkový koberec. Hned jsme určovali jednotlivé části rostliny, co všechno patří do nadzemní části a co do podzemní. V čem se například liší od bledule, se kterou si sněženku mnozí pletou.

Tady bylo snad nejkrásněji. Chodíme sem velmi rádi. Posedíme, popovídáme si a vnímáme krásy přírody, které nás obklopují. A že jich tu skutečně je dost! Stačí jen chtít je vidět.

Sedli byste si taky, co?! No, jedno místečko se zrovna uvolnilo. :-)

 

Pozorovali jsme také práce na poli. Neboť místní zemědělci již vyrazili na svá pole. Povídali jsme si o tom, jak se na poli pracuje dnes, a jak tomu bylo dříve, k jakým změnám došlo, v čem to má své výhody a v čem zrovna moc ne. 

JARO jsme našli v zahrádkách domů, které jsme cestou potkali. :-)

Každý si doma pečuje o své JARO na své vlastní jarní zahrádce. Jakmile přijde chvíle našeho společného sdílení, jakými malými zahradníky a zahradnicemi jsme se stali, určitě vám dáme vědět také. :-) A jak tomu bude ve škole? Naše zahrádka se také brzy zazelená. Až si na různých plodech budeme pochutnávat, dáme vědět, jak nám chutnalo.

NO TAK, JARO, KDE JSI? PŘIJĎ MEZI NÁS!