středa 17. listopadu 2021

DEN STROMŮ - aneb VZKAZ BUDOUCNOSTI...

 

ZASADIT STROM JE TEN NEJLEPŠÍ VZKAZ BUDOUCNOSTI

a toho se držíme každým rokem. 👍 To bylo, aby nebylo...

Letos se z jedné velké výzvy stal jen jeden menší vzkaz budoucnosti, ale to nevadí. Lepší něco, než-li nic. Vždy se v týdnu, kdy se objeví v kalendáři 20. říjen musí něco někde zasadit. I kdyby cokoliv malého, ale musí to být. Už je to tak trochu i naše tradice. A proč zrovna 20. říjen? Ten, kdo stále ještě neví, tak je to DEN STROMŮ. A to by nebylo, aby nebylo...

 A CO VŠECHNO SE TENTO TÝDEN/DEN DĚLO?

CO SE NÁM PODAŘILO A CO JSME SI VLASTNĚ TAKÉ UVĚDOMILI?

...tak na to možná přijdete, jakmile dočtete tento příspěvek... 

Jak to všechno začalo? A jak to všechno končilo? Zase to tak nějak proběhlo kolem hudby, slov a písně...

Zkuste to jako MY nejprve touhle. Jistě se vám bude lépe číst.

STROMY 

Seznámili jsme se s břízou, která nechtěla, aby se jí někdo dotýkal. 😞 Pomocí skládankového čtení (nás "těch starších") jsme měli možnost převyprávět příběh o bříze ("mladším"). Díky tomuto příběhu jsme si uvědomili, že ne vždy všechno, jak vypadá, musí být také pravda. A ačkoliv někdo někoho odmítá, ještě neznamená, že se necítí osamělý. Zamýšleli jsme se nad tím, jaké to je, když se cítíme osamělí i MY. V jakých je to situacích a proč? Co můžeme udělat, aby to bylo jinak? Chce vždy někdo od nás pomoc? Mohu si dovolit o pomoc požádat? 

a...

takový březový háj vznikl přímo u nás ve třídě. I na našich tvářích vidíte, jak smutné břízy jsme. 😀 Nejdříve jsme si každý nakreslili svou vlastní břízu a potom jsme si stoupli tam, kde chceme v březovém háji svou osamělost prožívat. Starší nám k tomu četli své životabásně o osamělé bříze. A kdybyste v ten okamžik mohli být malou muškou a prožít tuto chvíli s námi, asi by vás mrazilo. Hodně jsme s břízou soucítili a mnoho věcí jsme  si uvědomili.


 
Prvňáci psali slova a věty. Druháci a páťáci psali krátká vyprávění a zamyšlení. Počítali jsme a procházeli se březovým hájem (krokovali jsme, chodili výstavištěm, parkem a navštívili dědu Lesoně...), hledali cestou správná slova, určovali jejich mluvnické kategorie a psali běhací diktát...
 
a...
 
..víme, že strom má pamět. Mnohé nám o tom řekl Luděk Munzar v pořadu ČT Paměť stromu, který má celých 16 dílů. Hodně nás oslovilo nejen to, o čem vlastně jednotlivé díly jsou, ale i úvodní píseň k danému dokumentárnímu cyklu, která se následně objevila i v našich zpěvnících. Prostě ..museli jsme. 😉 ..vždyť tam v korunách se člověk a strom potkají
 
Kdyby někdo nevydržel, stejně jako někteří z nás, kteří jsme i doma museli poslouchat,
tak prosím, máte to tady..

 
Mnohým tento týden připomněl, že je možná i na čase vyrazit se podívat za svým stromem, uvědomit si, co se s ním zase stalo, co se změnilo a své poznatky zaznamenat do PODZIMNÍHO DENÍKU POZNÁNÍ. Tak tady několik málo drobností ve své velikosti ke sdílení...
 






..trocha radosti ...

...a trocha objetí...

...a trocha jedinečnosti...

 
...ve své velikosti...


 
...a trocha GLOUBÍHO POZNÁNÍ...




 Nejen, že jsme o bříze jako takové přemýšleli, ale zároveň jsme si uvědomovali její výjimečnost a jedinečnost, stejně jako v sobě samotných. Proto jsme nakonec museli udělat jediné...
 
VZKÁZAT NĚCO BUDOUCNOSTI A ZASADIT BŘÍZU! 👍 

    Takhle s úsměvem se k nám blížila....

 
Nastal čas pustit se do psaní VZKAZU BUDOUCNOSTI...





A potom už jsme i s dalšími šli na školní zahradu a pustili se do sázení naší břízy. Rovnou a přímo ke kořenům potom každá skupina dala své vzkazy všem v čase budoucím. Vyslovili jsme nahlas vzkaz, zazpívali písně a břízu zasadili se vší parádou, jak si zaslouží. 👍💪
 









 
A co bychom někdy v budoucnu rádi?
 
Prošli se naší "prosperiťáckou alejí"!  👀
Třeba jednou vyrazíte s námi...
 

Žádné komentáře:

Okomentovat