SKLÍZEJÍ SE TAKÉ BRAMBORY. DNES SI UŽ I SE SKLÍZENÍM PORADÍ VELKÉ STROJE. DŘÍVE TOMU BYLO JINAK. JAK TOMU BYLO A JAK JE TOMU DNES? TAK O TOM JSME SI POVÍDALI DNES VE ŠKOLE.
A JAK NÁŠ DEN VE ŠKOLE VYPADAL?
JAK JSME SI UŽILY BRAMBORY?
A JAKOU MAJÍ CHUŤ BRAMBORY PEČENÉ V OHNI?
DNES JSME JIŽ SCHOPNI VYPRÁVĚT MNOHEM VÍC. :-)
Sledovali jsme zajímavé dokumenty o sázení a sklizni brambor, ale i o tom, jak se vůbec brambory dostaly k nám do Čech. Diskutovali jsme, zapisovali a sdíleli řadu zajímavých a pro nás i nových informací.
Do svých pytlů na brambory jsme sbírali za práci otisky brambor. Naše pytle se naplnily tolik, že bylo nutné uvázat na pytle provázek, aby se nám některé nevysypaly.
Vzájemná pomoc a tolerance ostatních je to, na co se snažíme nezapomínat.
Pokud někdo potřebuje pomoc druhých a o pomoc je schopen požádat, ostatní rádi hned pomohou.
Co však bylo pro většinu z nás to nejzajímavější? Asi cesta časem.
V čase jsme se vrátili s pohádkou Chaloupka na vršku - Jak děti pekly brambory, kde se vypráví o tom, jak dříve děti na polích pekly brambory.
Okamžitě naskočila řada otázek:
"Vždyť je to jako uhlí!"
"Jak jsou černé!"
"Tohle se jí?"
Ano, jí! :-) A teď už víme i jak moc dobře to chutná!
A když už přírodně, tak se vším všudy. :-) Déšť nám vytvořil krásné umyvadlo.
Nebojte, ve škole nám voda teče! :-)
při závěrečném sdílení a hodnocení celého dne bylo milé slyšet, že "obyčejné" opékání brambor, bylo to nejlepším na celém dnu. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí takového zážitku. Doufám, že jich bude do konce roku tolik, že nebude jednoduché vzpomenout si na všechny. Jsem ráda, že jsem s Vámi!
Dita :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat