TD_BABIČKO, VYPRÁVĚJ...

Tento měsíc jsme se tak trochu vrátili v čase. Zavzpomínali jsme na to, jaké to bylo dříve a porovnávali jsme život lidí v dobách minulých se současností. Mnozí z nás rádi poslouchají vyprávění svých babiček nebo dědečků o tom, jaké bylo jejich dětství, jak se žilo na vesnici či městě.

Dnes ani vesnicí není vesnicí, jakou bývala.
Dnes ani město není městem, jakým bývalo.
...a proto jsme se zaposlouchali do vyprávění babičky. :-)

Naše práce v rámci tematického dne začala ranním úkolem. Ráno, když jsem přišli do třídy, už na nás čekala šifra, která ukrývala název tematického dne. Následně jsme se v ranním kruhu po společném pozdravu a bleskovce zamýšleli nad šifrou z ranního úkolu. 

K názvu tematického dne nám přibyly i další indicie v podobě obrázků a začala diskuse.

Kdo si rád povídá s babičkou?

O čem si nejčastěji povídáme s babičkou? Proč?

 Potom jsme se přesunuli ke čtení příběhu o Martínkovi a jeho babičce (Čítanka Lili a Vili 2). Příběh vypráví o Martínkovi, který si se svou babičkou prohlíží staré fotografie. Martínek se diví, kolik babiček se vejde do jedné babičky. :-) 

 Po přečtení příběhu jsme se rozdělili do skupin. Rozdělili jsme se pomocí barevných samolepek. Zajímavé na tom všem bylo, že jsme tak museli udělat zcela bez mluvení. A jelikož jsme to nedělali poprvé, šlo nám to docela rychle. Doporučujeme! Je to vždy zábava. :-)

Každá barevná skupina dostala věty napsané na velkých papírech. Větám chyběla slova. A které slovo správně doplnit? Nápovědou nám byla slova na chodbě, která jsme museli nadiktovat svému zapisovateli a následně z nich vybrat to správné do našich vět. Každá skupina své věty přečetla a ostatní (podle toho, jak byli při čtení pozorní) mohli sledovat jejich správnost. Věty jsme nakonec přepsali do sešitu.

Po reflexi celého bloku jsme si dali něco dobrého, co nám připravili rodiče ke svačině. :-)

Někdo si u toho četl, někdo hrál karty nebo si jen tak povídal. Na čele jsme měli ještě rozdělovací samolepky ze skupin. Nevadilo nám to. Vždyť o nic nejde, hlavně, že je nám dobře! :-)

Takhle trávila svou přestávku RÁCHEL.

Martínkova babička měla připravené tři krabice plné fotografií a starých časů, o kterých Martínkovi vyprávěla. Stejně tak i pro nás byly připraveny tři krabice plné tajemství. V každé krabici čekala práce, které vyžadovala především naše vědomosti, jako třídění podstatných jmen do skupin podle jednotlivých rodů, řazení slov podle abecedy, počítání matematických řetězců, jejich výsledek odpovídal číslu popisnému domu babičky nebo Martínka.

Čísla do matematického řetězce bylo nutné nejprve vypátrat a správně si je přepsat.

Správně zapsaný řetězec bylo nutné také správně vypočítat.

I MIKEŠ si poctivě zapisuje čísla matematického řetězce.

Ke každému domu vedla cesta (výstaviště, cyklotrasa). V jednotlivých domech bylo nutné položit parkety. Víc hlav, víc ví a víc očí víc vidí. :-) Ve dvou se to prostě táhne líp! :-)

 Nakonec jsme ještě zavzpomínali na chvíle, které prožil Martínek s babičkou. Rozdělili jsme se do dvojic a pokusili se rozhovor mezi babičkou a Martínkem zdramatizovat. Znovu jsme si připomněli zásadní okamžiky příběhu, co je to rozhovor a v čem spočívá.