Z
VŮNÍ PODZIMU rovnou do
VŮNÍ ADVENTU. 😉😅 Možná se chceme i takto ujišťovat, že stále ještě cítíme nosem, ústy a čím vším to ještě vlastně jde. Vnímat všemi smysly své okolí, užívat si každý další den a především se snažit obohacovat nejen život svůj, ale i životy těch druhých.
Stejně jako podzim byl letos poměrně "více specifickým", než jaký jsme doposud zažili, vypadá to, že stejně to bude zřejmě i s ADVENTEM. Předvánoční čas je u nás ve škole spojen s řadou tradic, slavností, bez kterých se letošní advent musí obejít. 😒 Stejně jako jsme přijali řadu omezení doposud, jistě to nějak přečkáme společně i nyní. Nezbývá nám než doufat, že příští advent bude již ten, který je pro nás všechny tím "skutečným" adventem.
PODAŘÍ SE NÁM PŘIČICHNOUT SI I K ADVENTU?
No, to teprve uvidíme...
Každopádně víme, že první adventní týden voněl skutečně dost pekelně...😉😈
Každé adventní pondělí se každý rok setkáváme na školním kruhu, popřejeme si se všemi krásný advent, pijeme vánoční čaj a cítíme především to, že přichází jedno z nejkrásnějších období celého roku - ADVENT. Nyní vše probíhalo tzv. jako v kruhu rodinném. Každá učební skupina samostatně vítala toto období, popíjela vánoční čaj a užívala si společnou sváteční chvíli.
Náš letošní advent jsme začali zhlédnutím jednoho z dílů pořadu NAŠE TRADICE, kde jsme si nejen zopakovali řadu informací, které o adventu všichni víme..
např.:
-že advent začíná čtyři týdny před Štědrým dnem
-že se adventní čas rozděluje na čtyři adventní neděle - železnou, bronzovou, stříbrnou a zlatou
a dozvěděli jsme se...
-jaký je původ adventního věnce
-že se nejčastěji používali fialové svíce
-že ten, kdo si neodnesl z adventního trhu domů alespoň jednu figurku do betlému, tak k němu přišel Ježíšek jako poslední
-jak a proč se zdobily stromy v přírodě
-jak se prostíral štědrovečerní stůl
apod.
Všechno jsme zaznamenali a průběžně jsme připisovali po zhlédnutí některých dílů tohoto pořadu další zajímavé informace, které jsme si chtěli zapamatovat, které nás z jakéhokoliv důvodu osobně zaujaly.
A následně tak vznikl náš adventní ponožkový kalendář, kde na nás čekalo každý den, kdy jsme byli všichni pohromadě nějaké adventní překvapení. Nejen, že jsme něco dostali, ale mnohdy jsme se museli i o něco sami přičinit, něco udělat nebo vyrobit apod. No, když se nad tím teď tak zamyslíme, asi největší úspěch z kalendáře sklidil tzv. ŽOLÍK, který jsme dostali na český jazyk a matematiku. Žolíka můžeme v průběhu dalších měsíců ve škole využít k tomu, že se nám nebude počítat hodnocení některé ze samostatných prací z těchto předmětů. Každý jsme si je pečlivě uschovali do svých penálů a doufáme, že se nám jejich využití vyplatí. 😉
K žolíku tento týden přibyl ještě knoflík pro štěstí a barborka...
..barborky jsou starý lidový zvyk, kdy se na svátek sv. Barbory, tedy 4. prosince (20 dnů před Štědrým dnem) nařežou větvičky třešní a vloží se do vázy s vodou tak, aby do Vánoc v teple rozkvetly. Jestli se to někomu z nás nakonec podařilo, tak to teď nikdo neví.
A 4. prosinec tento rok vyšel i na naši tradiční "ČERTOVSKOU ŠKOLU".
Jak to takový den ve škole vůbec vypadá a co všechno se u nás děje?
Nahlédnout pod naši pokličku můžeme nyní společně...
Celým dnem nás provází řada činností, které jsou možná již tak trochu jednou velkou tradicí. Ať už jde o pekelně těžké úlohy, řešení různých šifer a hádanek, hádání jmen nebo nadílku od Mikuláše. Ale právě letošní rok byl možná nejvíce o MIKULÁŠOVI. Pro mnohé z nás byla právě řada informací, které se můžete dozvědět i VY z níže uvedeného odkazu, o Mikulášovi nových a často až překvapivých. 👀
K získaným informacím o Mikulášovi jsme tvořili různá tvrzení a určovali jsme vzájemně jejich pravdivost. Abychom mohli taková tvrzení sami tvořit, museli jsme správnost také vědět. 👍 Jeho život a následně i všechny tradice, které s ním souvisí, nás přivedly k tomu, že mu každý z nás napíše krátký dopis. Nejprve jsem si zopakovali, jak se správně takový dopis píše, co všechno bychom do něho mohli napsat a potom už nezbývalo nic jiného, než usednout se svým kouzelným čertovským brkem a pustit se do psaní.
No jo, ale co jsme mu vlastně napsali?
Tady máte několik našich dopisů...
Ahoj Mikuláši,
je hodně zvláštní, jak stíháš obdarovat všechny děti v České republice ve stejný čas. Proč s tebou chodí jen anděl a čert a nechodí s tebou: smrtka, Ambrož a jiné takové bytosti? Dříve jsi o tvém svátku dával dětem oříšky, ale teď nám dáváš sladkosti. Jak je to možné? Asi ano. Jsem zvědavá, co mi zítra přineseš. Doufám, že mi nepřineseš sušené datle! Nebo fíky! Vůbec je nemám ráda. Radši mám jablíčka.
Tak ahoj, tvoje A.
Ahoj Mikuláši,
vím o tobě, že dřív jsi chodil s více lidmi, že jo?! A teď chodíte jenom ve třech. Mikuláši, mám jedno velké přání, až ke mně půjdeš, tak jestli bys mohl přijít jen s andílkem. Víš, proč? Protože já se bojím čerta, víš?! Chceš říct, co vím o tobě? Že jsi největší z té vaší skupiny. Dnes máme ve škole čertovskou školu. Měli jsme si vybrat, v čem půjdeme, buď za Mikuláše nebo anděla nebo za čerta. Víš, za co jsem šla? Šla jsem za čerta. Tak zatím ahoj, tvoje V. Ahoj....
Milý Mikuláši,
proč jsi pomáhal chudým? Byl jsi smutný, když ti umřeli rodiče? Já ten pocit neznám. Víš, že mně ještě nikdo neumřel. Taky chodím do 4.A, je mi devět let a mám mladšího bratra. Jmenuje se B. Je docela hodný, chodí do 2.A a je mu sedm. Rád čtu, např. Deník malého poseroutky. Taky tě chci pochválit.
Měj se krásně, M.
Milý Mikuláši,
těším se, až k nám přijdeš. Moc ti děkuji za sladkosti, které jsi mi dal minulý rok. Moc se mi líbí tvoje berla a čepice. Mikuláši, kolik lidí jsi už obdaroval? A co ti dělá největší radost? Kolik jsi už slyšel básniček? Líbí se mi, že jsi udělal dětem radost třeba ořechy. Mnoho dětí se na tebe těší. Zítra v noci už přijdeš. Pozdravuj čerta a anděla. Měj se hezky, Z.
Ahoj Mikuláši,
moc se na tebe těším. A jak se máš? Myslím, že dobře, jako já. A co čert? Nezlobí? A jak se má anděl? Kde jsi bydlel? Slyšel jsem, že dříve s tebou, andělem a čertem chodila ještě smrtka. Prý, že jsi před 200 lety neměl vousy. Prý si dřív nedával sladkosti, ale plody. A Ambrož dával dětem bonbóny a pak je honil s rákoskou.
M.
Ahoj Mikuláši,
můžu se tě ně něco zeptat? Asi jo. Tak já se tě zeptám. Byl jsi v dětství taky štědrý? a kolik jsi měl sourozenců? Já jich mám sedm a je to oprus, ale dá se to vydržet. Když mi byly 4, tak mě táta vzal na krampušáky, bylo to strašný, ale mám na to i dobré vzpomínky. A taky vtipné. Tak za 1. když jsme tam přijeli, tak jsem se zamknul v autě. a nebo jsem si vylezl na tátu a mlátil jsem je ze shora. A ještě proč byl tak štědrý? Tak a odpověz.
Čau, Š.
Ahoj,
zeptám se tě na jednu otázku. Jak se jmenovali tvoji rodiče? Mikuláši, jak jsi umřel? Kolika lidem jsi dokázal dát peníze za jeden den? Kolik dětí ti už řeklo básničku? Jaké to je být biskupem? Proč si myslíš, že dávat lidem peníze je dobré? Jaký máš pocity? Co musíš odnášet, když jsi biskup? Kolik máš příbuzných?
H.
Dobrý den, Mikuláši.
Jsem rád, že ti můžu napsat, jelikož jsi mým druhým nejoblíbenějším svatým. Těším se na tebe v sobotu, až přijdeš k nám domů. Sice ještě nemám připravenou básničku, ale nějakou ti řeknu. Dnes máme ve škole čertovskou školu, takže jsme všichni převlečení za čerty, anděly a Mikuláše. Je to fakt zábava a teď už jdeme sdílet dopisy, takže už musím. Ahoj.
R.
Ahoj, milý Mikuláši.
Víš, že v Americe z tebe udělali Santa Clause? Mám tě ráda a vůbec mi nevadí, že někdy dostávám uhlí. Víš, co je zvláštní, že dříve vás chodilo dvanáct až patnáct a dnes se chodí ve třech. Dříve také nosili nadílku, která obsahovala ořechy, jablka, pomeranče a hrušky. Vždy jsme tě chtěla vidět. Ale nikdy se mi to nepovedlo a a si se mi to nikdy nepovede. Moc bych chtěla vědět, kde jsi bydlel, kolik ti bylo, když jsi umřel a kolik by ti bylo teď. Moc nemám ráda Ambrože. Byl to tvůj kamarád?
Tvoje S.
To je otázek, co? Na které bychom rádi měli i odpověď. Ale zřejmě nám odpověď nikdy nedorazí. Nevadí. I tak to bylo zajímavé. Vždyť pustit se do psaní dopisu zrovna pro Mikuláše, není zrovna nic jednoduchého. Neznat ho a psát mu? Nemoci si ho konkrétně představit? Nemluvit s ním? Nežít ani v jeho době? Neznat jeho skutečný život? ...a přesto mu psát. Zvláštní, že?! No, byla to hotová 💣 z pekla.
Prvňáci skládali a četli, psali slova i celé věty. Pracovali v mezipředmětovém sešitě.
Všichni jsme vyrobili malého papírového anděla pro někoho blízkého. Pro toho, kdo je vlastně pro nás také takovým andělem. A kde všude skončil? Co myslíte? Přece u těch nejbližších! 😉💗
Starší z nás ještě zavítali do ateliéru čerta Pumprlíka
a vzájemně si seděli modelem. 😉
Pro někoho to byl pekelně těžký úkol, nakreslit toho, kdo sedí před námi. 😓
Ale...
...nakonec jsme se do toho přeci jen všichni pustili a v rámci svých možností jsme se s tím nějak vypořádali. Důležité pro Pumprlíka bylo, že jsme to nevzdali.
A jak se říká: "Když nezkusíš, nevíš!" 😂
A zas tak špatně to přeci jen nedopadlo. Prozatím tu mezi námi není nikdo,
kdo se tím chtěl v budoucnu život a vlastně toho není ani v pekle třeba. 😉👍
Stačí jen přikládat do ohně.
Tak a páteční čertovskou školou nám skončil 1. adventní týden.
A co se dělo dál, Vám rádi prozradíme... 😃
Přejeme i VÁM krásný advent, opatrujte se...
Žádné komentáře:
Okomentovat