PŘÍBĚH O UPLAKANÉ MUCHOMŮRCE

Dubánci nám na pondělní hodině etické výchovy vyprávěli příběh o uplakané muchomůrce. Tento příběh najdete v knize od Daisy Mrázkové (Neplač, muchomůrko). Nejprve jsme se samozřejmě pustili do čtení příběhu v čítance, abychom věděli, jak to s tou muchomůrkou vlastně bylo. Snažili jsme se pochopit pocity, které muchomůrka měla. Mnozí sami zavzpomínali na chvíle, kdy se cítili osamoceni a diskutovali jsme o tom, co nebo kdo nám může pomoci, abychom se osamoceně necítili.

Samozřejmě jsme tím neskončili, pokračovali jsme diskusí na téma houbaření, správné chování při pobytu v lese, druzích hub a podobně.

MYSLÍTE SI, ŽE JE TO VŠECHNO?

Pokud ano, tak to se mýlíte. :-) Tohle skutečně konec nebyl, ale teprve začátek!

Více se dozvíte jen z pokračování tohoto článku.

JAK TO U NÁS VYPADALO?

Každý si měl vybrat nějaké vhodné místo ve třídě, kde by si chtěl svou samotu s vůní hub prožít, kde by se cítil v bezpečí. Tak například Laura se pohodlně usadila na židli a Julie pro změnu našla své místo pod stolem. :-)

A kdo je tohle? Tak to vám neprozradíme. Budeme respektovat soukromí.

Mikeš chtěl být sám v koutku pod palmou. :-)

A kdo se zubí pod lavicí? Ráchel s Lindou. I ostatní si našli to správné místo k prožití vlastní samoty. Choulili se třeba v rohu u skříně, za policí nebo jen tak na koberci. :-)

Když už jsme se svého místa dostatečně nasytili, tak jsme se pustili do výtvarného vyjádření svých pocitů samoty. Někteří si to skutečně užívali. Řešily se různé barevné kombinace, používalo se i několik barev najednou. Dokonce Vaška napadlo, že si vezme do ruky více barevných pastelek najednou a pustí se originálně do výtvarných projevů své SAMOTY . Mikeš vše zdokonalil izolepou. No, prostě neskutečný zážitek. :-)

Takhle nějak to dopadlo. Několik podob SAMOTY si můžete nyní prohlédnout.

Na závěr jsme se všichni sešli v třídní galerii, na její závěr jsme ze svých výtvorů udělali malinkatou kuličku a sdělili ji několik vět na rozloučenou. Všechny "kuličky" jsme dali do igelitového sáčku, který jsme pořádně ovázali provázkem, aby se všechny samoty držely pohromadě. Vznikl tak papírový hrozen SAMOTY, který jsme si pověsili ve třídě.

...a nikdy, pokud budeme spolu, snad nikdo z nás nebude cítit SAMOTU. :-) Vždy tu budeme pro ostatní.