PROTIKLADY NAŠICH ŽIVOTŮ

V učebním bloku etické výchovy, komunikační výchovy a čtení jsme se přes příběh (Daniely Krolupperové z knihy Já se nechtěl stěhovat) dostali až k protikladům v životě a jejich celkovému vnímání.

JAK SE NÁM TO POVEDLO?
CO VŠECHNO SE USKUTEČNILO?
A CO VŠECHNO JSME SI UVĚDOMILI?


...tak o tom všem níže. :-)

Nejprve jsme pracovali s úryvkem z knihy (O létající žirafce). Povídali jsme si o tom, jak se Martin v různých školních situacích cítil, co nebo kdo by mu mohl pomoci. Zaměřili jsme se i na tom jak bychom se v té situaci zachovali MY, co bychom případně udělali jinak a  hlavně, co by pomohlo Martinovi, aby se vše změnilo. 

Následovalo něco, s čím možná nikdo z nás ani nepočítal. Co po vysvětlení bylo něco, co nebylo zas tak jednoduché pochopit, natož vyjádřit. Ale i tak jsme si s tím skvěle poradili. Jak? To sami za chvíli uvidíte! :-)

Nejprve jsem si společně sepsali, jaké možné protiklady známe. Dostali jsme každý černý a bílý papír. Samostatně jsme měli vyjádřit jednu dvojici protikladů.

Následně jsme každý přiložil ke svému dílu jeden volný list papíru, na který ostatní posléze zapisovali, co kdo chtěl vyjádřit. 

Pročítali jsme si, co kdo již zapsal a nevěřili jsme vlastním očím.

Jak to v tom někdo může vidět?

Vždyť je to nesmysl?

...to bude tohle a tohle! :-/

Tak tohle všechno nám lítalo hlavou a závěrem jsme se všichni shodli na poznání a potvrzení toho, že vlastně můžeme každý vnímat jednu věc zcela odlišně a hlavně...NENÍ TO ŠPATNĚ! Tak to prostě je a je nutné se s tím naučit žít! Není to pro nás mnohdy jednoduché, ale pro koho vlastně je?! Důležité je si to alespoň uvědomit.

Něco se možná mohlo zdát zcela jasné, ale nad něčím jsme si skutečně dlouho lámali hlavu. :-)

Napadlo by vás třeba, že bílý panáček je bohatý a v ruce drží cihlu zlata a ten černý je chudý?

Někoho z nás třeba ano! :-)

Nakonec si každý sedl ke své práci a pročítal si, co mu na jeho list spolužáci zaznamenali. To bylo poznání!? 

Tak tohle pod tím někdo vidí? 

Jak je to možné?

Vždyť je to tak jasné!

...a kolečko otázek jelo znovu. :-)

 Na závěr každý odprezentoval jednotlivé návrhy ostatních a sdělil i svůj vlastní záměr práce.

Nastal také okamžik, kdy se stalo, že někdo začal natolik pochybovat o výsledku své práce, že zjistil, že vlastně ani neví, co vyjádřit chtěl. Co však bylo neuvěřitelné? ...., že se najednou někteří začali aktivně zapojovat do společného přemýšlení nahlas a snažili se pomoci ujasnit a uchytit myšlenku práce do té chvíle, než byl autor vnitřně spokojen.

Bylo to fakt neuvěřitelné, co se najednou s naší skupinou stalo!